Sammael

3. února 2018 v 13:02 | TheGreyMouse |  Mé spisovatelské pokusy
Ahoj, tak jsem zase tady, tentokrát s něčím torchu podobným mému úplně prvnímu článku (na téma týdne Neztrácet naději). Mimochodem, nejsem věřící, takže pokud tady někdo je, a tahle moje spisovatelská blbůstka ho z nějakého důvodu urazila, tak se moc omlouvám.
Jako inspirace mi torchu posloužil seriál Lucifer (https://www.csfd.cz/film/33226-lucifer/prehled/), spíš jenom co se hlavního tématu týče. Pak už jen zapracovala moje fantazie :D

Nádech. Výdech. Nádech. Výdech.
Tvrdá podlaha ho studila do tváře, a přece nezvedl hlavu. Ruce měl pevně svázané za zády a když jimi trochu pohnul, zachrastily řetězy, kterými byl připoutaný ke stěně. Po špičce nosu mu líně stékala kapka krve, aby se připojila ke vznikající rudé louži pod jeho tělem.
Nádech. Výdech.
Celé tělo ho pálilo a věděl, že bude hůř. Mnohem, mnohem hůř. Nevyšlo to. Jak to že to nevyšlo? Všechno tak skvěle naplánoval. Každičký detail, zvážil každičkou možnost.
A přece hluboko, ve skrytu duše, věděl, že to nikdy nemůže vyjít.
Nádech, výdech. Dokud dýchá, žije. Dokud žije, má naději.

Když si pro něj přišli, byl tak ztuhlý chladem a bolestí, že nedokázal ani vstát. Museli ho vyvléct nahoru a pak táhnout dlouhou chodbou až do atria. Tam ho prostě jenom pustili a on se zřítil na kolena. Když klouby narazil na podlahu, proti své vůli mu uniklo tiché zasténání. Odolal pokušení zabalit se svými křídly a uzavřít se před světem, místo toho pouze zdvihl hlavu.
V příští vteřině toho litoval.
Jeho otec měl svou obvyklou podobu bělovlasého starce, ale v očích mu plál zuřivý oheň. Vlastně tak naštvaného ho ještě nikdy neviděl. Pokusil se nenápadně polknout, aby uvolnil knedlík, který mu narostl v krku, a až po několika vteřinách si uvědomil, jak je jeho počínání marné.
Je marné schovávat strach před někým, kdo ví všechno.
"Tak mluv," vyzval ho bůh. Řekl to naprosto klidně, ale síla toho rozkazu málem smetla jeho syna z nebes.
Vzápětí se však do jeho žil vlil hněv. Hněv nad vlastní bezmocí. S pomocí křídel se vyhrabal na nohy a zpříma pohlédl otci do tváře.
"Lháři! Pokrytče! Tvrdíš, jak moc nás miluješ, ale přitom se zajímáš víc o ty dole! O ubohé, bezcenné tvory! O lidi. Promineš jim každou hloupost i chybu. Za nic je netrestáš. Žijí si tam dole, na Zemi, jako v bavlnce, a na tebe zapomněli! A ty jim přesto stále věnuješ tolik pozornosti," vrčel a plival u toho krev na všechny strany.
"Jsi starý a sentimentální. Nech vládnutí být. Tolikrát jsem tě prosil, ať mě necháš zaujmout tvé místo, ale ty ne! Tak jsem se ho nakonec musel pokusit vzít silou," pokračoval zuřivě.
"Nev . . ." začal jeho otec, ale on ho drze přerušil:
"Mlč! Nepotřebuju slyšet žádná tvoje nabubřelá moudra. A . . ."
"Lucifere."
Místností se prohnala vlna síly a všichni přítomní zalapali po dechu. Lucifer zmlknul, jako by oněměl. Cítil, jak ho moc jeho otce bez sebemenších obtíží ovládla. V tuhle chvíli by stačila jediná stvořitelova myšlenka, aby mu zlomil vaz. Nedokázal ani udržet jeho pohled, plný prastaré síly a oprávněného hněvu.
Když se mu cizí moc znovu vyzývavě prohnala vnitřnostmi, zavyl Lucifer jako spráskaný pes a klesl na zem.
"Spolupracoval jsi s Temnotou, Sammaeli," hlas boha zněl klidně, nepohnutě, jako by mluvil o počasí. Ale andělé pozorující soud si moc dobře všimli, že raději použil synovo druhé jméno, spíše přezdívku, aby se nepřestal ovládat.
Lucifer pevně sevřel rty. Mlč, mlč, mlč, mlč, ... opakoval si.
Jeho otec nepatrně pohnul rukou a on proti své vůli vyhrkl:
"Ano, spolupracoval."
"Využili jsi temnou sílu, abys získal přívržence a dokonce ovládl mysl jednoho ze svých bratrů," při těch slovech Lucifer mimovolně pohlédl na Michaela, "Ukradl jsi Plamenný meč a klíč od nebeské brány. Snažil jsi se získat mou moc a chtěl jsi vládnout všem světům. Jsi mocichtivý a sobecký, nemáš žádnou čest. A hloupý, neznalý a nechápavý. Tak nechápavý, Sammaeli." Do bohova hlasu se vkradla trocha bolesti.
"Tudíž tě tímto obviňuji ze zneužití mé důvěry, přátelství ostatních, své moci, svého postavení. Obviňuji tě ze zrady. Popíráš to snad, Sammaeli?"
Lucifer už nemyslel na to, že se na něj dívá půlka Nebes, a zahalil se do svých křídel. Jako by ho to mohlo ochránit. Jako by ho cokoliv mohlo ochránit.
Jeho otec na něj kupodivu nenaléhal a dokonce trochu stáhl svou moc z jeho těla. Ještě pevněji se obmotal křídly a snažil se potlačit slzy, štípající ho v očích.
"Popíráš to snad?" donesla se k němu přes jeho černé perutě otcova zopakovaná otázka. Sykavě se nadechl. Co měl asi tak odpovědět?
Odtáhl svá křídla. Zatraceně, co může asi tak odpovědět na takovouhle otázku? Po tom, co uspořádal velké povstání a udělal všechno, co je otec právě řekl? Po tom, co se pokusil zabít Boha?
"Ne, nepopírám," zašeptal, ale jeho slova se nesla tichým sálem, jako by je zakřičel. Zíral na podlahu a neodvažoval se zvednout pohled. Jeho otec se k němu o pár kroků přiblížil, až stál jen půl metru od něj.
"Zapamatuj si jedno, Lucifere. Já lidem nevládnu, pouze na ně dohlížím," řekl tiše. Jeho jméno projelo jeho tělem jako rozžhavený pohrabáč a on se schoulil do klubíčka, aby si ulevil od bolesti. Nebylo mu to však dopřáno. Silná ruka ho uchopila za bradu a donutila zvednout hlavu.
"Dívej se na mě, když s tebou mluvím," poručil jeho otec. Pak položil ruku na andělovo čelo.
"Za tvé zločiny ti odebírám tvou moc i tvé schopnosti," prohlásil. Lucifer se prohnul jako luk a zasténal, když ucítil, jak mu z těla vyprchává síla. Křídla na zádech mu ztěžkla, až s nimi nemohl vůbec pohybovat. A pak zmizela.
"A vyháním tě z Nebes. Pokud se pokusíš někdy bez povolení vrátit, propadneš hrdlem. Odteď budeš bloudit po Zemi, mezi smrtelníky, kterými tolik opovrhuješ. Nechť tě každý den stíhá bolest, za to, cos provedl."
"Ne . . ." zašeptal anděl, a podařilo se mu, aby to slovo znělo zároveň zuřivě a prosebně. Ale jeho otec už rozhodl. Tleskl a mračna se rozdělila. Podlaha atria Luciferovi zmizela pod nohama a on s bezmocným výkřikem spadl dolů.

Ráno vyplavil oceán na břeh nehybné tělo. Zmáčené černé vlasy se lepily na tvář, zalitou čerstvou krví ze zlomeného nosu a drobné ranky na tváři. Po pažích se táhly různé oděrky a modřiny, které pokračovaly i na nohách.
Byl to mladý muž, a stále žil. Dýchal sice trhaně a mělce, ale přece.
Otevřel oči. Měl trochu zarudlá bělma od mořské vody a bouřkově šedé duhovky. Ale díval se na svět s jakýmsi zoufalstvím, hněvem a . . .bolestí?
S vynaložením velkého úsilí se převrátil na záda. Z nebe odplouvaly poslední mráčky zuřivé bouře a na východě začínalo svítat. Lucifer se mdle pousmál. Lidé se asi museli divit, co rozpoutalo takovou pohromu. Netušili, že to s nimi projednou nemělo co do činění.
Přes to, jak zuboženě vypadalo, bylo Luciferovo tělo schopné vstát. Věděl, že je. Ale. . . proč by měl vstávat? Neměl na to sílu. Kdyby se zvedl, znamenalo by to, že přijme otcův trest. Že je ochotný dál bojovat. Že se nevzdá.
Lucifer byl unavený.
Slunce vykouklo na obzorem. Ráno. Jeho část dne. Zlatavé paprsky se rozeběhly po vlnách a šplhaly po písku. Zarazily se až na špičce Luciferových prstů, jako by zaváhaly, zda-li by nebylo lepší ponechat padlého anděla temnotě. Sammael bezděčně zadržel dech.
A pak světlo pokračovalo dál a ozářilo jeho tělo. Ušklíbl se. Co si to namlouvá? Jako by se Slunce mohlo rozhodnout, co osvítí, a co ne.
Přesto mu tahle pitomost dodala kapku síly. Ano, ztratil a veškerou svou moc a zradil všechny své blízké. Ocitl se ve světě, do kterého nepatřil a který neznal. Ale Slunce s ním zůstalo, a jako každý den ho zalilo zlatavou září.
Ráno. Nový den, nový začátek. Po každé noci musí přijít den. To je přece to, co přinutí květiny přežít temnotu, ne? Naděje na to, že jim Slunce dá ráno světlo.
Lucifer se ztěžka vyhrabal na nohy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stories-of-a-chaotic-mind stories-of-a-chaotic-mind | Web | 3. února 2018 v 18:38 | Reagovat

To je moc povedene a serial Lucifer miluji :-D

2 greymouse26 greymouse26 | 3. února 2018 v 18:40 | Reagovat

[1]: Díky, a já ten seriál taky miluju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Moje wattpad přezdívka: Heslok
Moje pinterest jméno: Verča (jak jinak:D)