Srdce a duše- prolog

31. ledna 2018 v 7:17 | TheGreyMouse |  Mé spisovatelské pokusy
Ahoj! Tak jsem se rozhodla, že po trošku krutějším článku na téma týdne začnu psát něco romantičtějšího (než se znovu vrátím ke krutosti *ďábelský chechot*)
Aktuálně mám napsané asi jenom tři kapitoly, takže doufám, že se mi podaří skloubit psaní se školou tak, aby další vycházely co nejpravidelněji Usmívající se
No, a užijte si čtení! (Pravděpodobně v příběhu najděte velké množství klišé, jenže ...mě to prostě baví psát.)

Žil byl kdysi jeden chlapec, Alan se jmenoval. Byl pohledný a měl bohaté i milující rodiče. Mohl mít všechno, na co pomyslel. Jenže to mu nestačilo. Alan toužil po moci, síle, která by umožnila nemožné. Přál si nikdy nezestárnout. Chtěl létající zámky, spousty služebnictva a krásnou, ale poslušnou pannu za ženu.
Kdo hledá, ten najde. I Alanovi se po dlouhých letech pátrání poštěstilo a on potkal bytost, která mu byla schopná přání splnit. Nebyl to člověk, ale ani démon. Nehmotné stvoření z mlhy a kouře, se zářivým srdcem v hrudi. Bytost za nesmrtelnost a magii požadovala jediné; Alanovu duši.
Chlapec zaváhal. Celý život poslouchal příběhy o důležitosti duše. Jenže když nikdy nezemře, bytost se jeho duše nemůže zmocnit, ne? Na základně této úvahy s dohodou nakonec souhlasil. Bytost se smutně usmála, a spárem z mlhy šáhla Alanovi do hrudi, odkud vytáhla tenký proužek světla. V tu chvíli mladík ucítil, jak se mu do žil vlévá moc. Sevřel ruce v pěst, a ony se obalily plamenem. Který nepálil. Šťastný Alan od bytosti odešel, aniž by třeba jen poděkoval.
Léta plynula, lidé stárli, ale Alan ne. Zjistil, že necítí chlad ani teplo. Sny, které dříve prožíval i za bílého dne, ho najednou nenavštěvovali ani v noci. Zemřeli jeho rodiče, jeho přátelé. Alan trávil dlouhé dny zíráním do prázdna a vzpomínkami na ně. K čemu ta moc, když neměl nikoho, komu by s ní pomáhal, společně s ním se radoval? A když se spřátelí, lidé zemřou. V jeho nesmrtelné existenci to je pouze chvilička.
Zoufalý mladík nakonec znovu vyhledal bytost se zářivým srdcem. Vyjednával, vyhrožoval a nakonec i prosil, ať mu vrátí smrtelnost a jeho lidskou, snící duši. Ale tvor byl neoblomný. Jednou uzavřená smlouva již nesmí být porušena. Alan byl zdrcený. Než odešel, zkusil bytost uprosit ještě jednou, naposledy. A tvor, vida jeho utrpení, se slitoval.
"Duši získáš zpět ve chvíli, kdy ji budeš ochotný obětovat výměnou za štěstí jiné bytosti," zašeptal a rozplynul se ve vzduchu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Moje wattpad přezdívka: Heslok
Moje pinterest jméno: Verča (jak jinak:D)